Historie
O původu a vzniku Stínavy nelze nic určitého říci, poněvadž listin, které by se o ní zmiňovaly není a ústa lidu o této věci mlčí.
Že počátek Stínavy sahá do pradávných dob jest jisto, kde však její vznik hledati, jest zahaleno rouškou, aspoň pro tuto dobu ještě neproniknutelnou. Než, co jest známo, chceme zde uvésti.
Roku1358 upsal zde a ve Vícově Henzlín z Vícova své paní Zbince 400Mark. Smil z Lešan odstoupil r. 1384 celé své právo na Stínavu (Stimen) Vícov a jiné osady Janu Puškovi z Kunštátu a tento prodal celý Vícov s polovicí Stínavy a tamějším (Stínavským) farním patronátem roku1408 p. Eberhardtovi Puškovi z Kunštátu. Roku 1379, 1408 a 1600 byli držitelé Stínavy páni z Plumlova, roku 1512 páni z Ohrozimi. Roku 1513 dal Ladislav z Boskovic a Třebové Vilhelmovi z Pernštejna kromě panství Čech celý Vícov s pustým zámkem (nyní mu říkají Ježův Hrad) a část Stínavy knihově vtěliti, čímž tato s Plumlovem byla spojena.
Stínava leží půl druhé hodiny severozápadně od Plumlova, má 1570 ha půdy,
65 domů, 308 obyvatel, prastarý chrám zasvěcený povýšení sv. Kříže, se 3 oltáři a 2 zvony. Má též jednotřídní školu, do které chodí 44 žáků.
Asi půl hodiny západně od Stínavy jest nepříjemná lesní krajina, kde za starých dob na stráni, sotva 200 kroků od nejbližšího pole vzdálené, stával „Čertův hrad“, který se ještě
r. 1512 pod tímtéž názvem nachází. Jeho hradní příkopy znáti dosud dosti dobře. Před několika lety nalezli zde zlatou minci, kterou ale pro zisk prodali židovi.
Kaplička nad studánkou jest nově postavena r. 1881 na místě staré, úplně sešlé..
Staří vypravují, že ještě dříve než tato stará kaplička byla postavena, stávala tu jakási dřevěná kaplička. V této kapličce světí se každoročně v neděli po povýšení sv. Kříže od dob nepamětných voda, které lid do nedávna přikládal léčivou moc a dosud přikládá. Jak staří vypravují, chodili do této kapličky i na míle daleko pro vodu, kterou pak nemocným jako léku užívati dávali. Okolnosti tyto, zejména pak každoroční svěcení vody, přivádí na domněnku, že jest to jedna z nesčetných studánek, ze které sv. Cyril a Metoděj, nebo aspoň jeden z nich křtili. I lid si něco podobného vypravuje.
Zdejší kostel jest nad míru starý, ano možno tvrditi, že sahá až do prvních dob křesťanských na Moravě. Na veliké stáří jeho ukazuje mimo jiné vlevo od hlavního oltáře se nacházející z kamene vytesaná, ve zdi zasazená schránka na velebnou svátost, jakéž jen v nejstarších kostelích se nalézaly.
Tento kostel býval dříve celý klenutý a na omítce malován. Nynější občané však pamatují klenutí z kamene pouze nad svatyní, jež prý bylo úplně nepravidelné. Stěny i klenutí bylo malováno na omítce (fresko), strop lodi chrámové byl však z prken nebílených, položených na trámech, kteréž držel příčný šlahoun, podpořený pod zvonicí dubovým sloupem, z něhož později zhotoven kříž na nový hřbitov. Dlažba v kostele byla z části cihelná, z části prkenná a hliněná. Zdi kostelní jsou pouze z kamene na hliněnou maltu stavěny a nemohly udržeti těžkého kamenného klenutí. Snesen tedy i zbytek klenutí nad presbyteriem a celý strop opatřen omítkou na palach. Tak i mnohá jiná oprava byla v r. 1871 provedena.
Křtitelnice a bývalá zdejší kazatelna je prý v Drahanech. Byla tu též prastará, ze dřeva uměle vyřezávaná monstrance, kterou si vzal olomoucký arcibiskup r. 1840 po generální visitaci do svého musea.
Kolem kostela býval prastarý hřbitov, ohrazený nejméně dva sáhy vysokou zdí. Západně od kostela stála veliká kostnice, v níž byly kosti srovnány jako dříví. Na severní stranu hřbitova pochovávali osadníky z Vícova. Zdi kol hřbitova z části rozebrány a kostnice odstraněna r. 1874. Poslední zbytky zdí odneseny r. 1882. Nový hřbitov stojí od r.1874 za vsí směrem na Okluky.
Mezi kostelem a rybníčkem stávala stará stínavská fara (nyní č.p.25), která je prvně zmíněná už v roce 1408 a ještě v dobách první republiky nemusel platil majitel (pí. Růžena Skládalová, vdova, která dostala trafiku za manžela padlého ve válce) tohoto domu domovní daně, musel však jakousi dávku odváděti do zádušní ptenskému faráři. Nyní majitelem domku je pravnuk uvedené majitelky.
Na místě, kde nyní stojí chalupnická místa číslo 1 a 2 stál pivovar s velkými sklepy. Že tam kdysi veliké stavení stálo, dokazují široké a hluboké základy, které v roce 1881 vykopal majitel č. 2 pan Komárek J. když své stavení přestavoval a také v roce 2005 když majitel č. 1 pan Burget P. kopal na dvoře a našel dva metry pod povrchem velkým kamením dlážděnou podlahu.
Je velmi pravděpodobné, že Stínava byla podhradím “Čertova hrádku“ a že byla místem v tehdejší době velmi důležitým, ano snad opevněným, což ukazuje jméno části Stínavy na východní straně a to „Zábraní“, tolik co za branou. Za stodolami chalupníků stávali vysoké kamenné zídky, které ještě v dnešní době jde dohledat.
Obyvatelé Stínavy jsou od pradávna vyznání římskokatolického. Fr. Fica, starý familiant ze Ptení – jak záznamy nám dosvědčují – vypravoval, že prý za časů Žižkových přiznávali se Stínavští k vyznání Pikardinskému, a že v té době prý byl nynější kostel jejich modlitebnou. Kolik je na tom pravdy, nelze určiti, ale jest jisto, že v tom čase zanikla Stínavská fara.
Když císař Josef II. mnohé kláštery zrušil a statky jejich na zakládání nových kostelů a far obracel, měla i ve Stínavě býti zřízena fara. Občané měli k tomu jen dáti své svolení. Oni však šli na radu do Ptení k židovi do palírny a on maje z nich užitek, poněvadž se u něho, jdouce do kostela, stravovali, jim to zhaněl a tak z fary sešlo.
Původně chodili děti, pokud lidu paměť sahá, na učení do domku číslo 32, ležícího za Obecním domem (dříve Obecní hostinec) poblíž kapličky. Nějaký čas bylo též vyučování v domku číslo 25, kde byla dříve fara, až pak vystavěna zvláštní místnost pro školu, kde je nyní Obecní dům, ale ta nebyla taková jako je nyní. Učitel bydlel v též světnici, kde žáky vyučoval.
Teprve roku 1831 byla postavena škola na místě obecní pastoušky (dnes budova Obecního úřadu). Původně měla jednu vyučovací světnici, jednu světnici pro učitele, síň, malý chlév na místě nynější kuchyně. Vedla ní stála kůlna na obecní povoz (kočár), z níž později upravili druhou světnici pro, učitele a přidali k ní větší zahrádku. Roku 1898 vypukl na půdě školní budovy požár, který strávil střechu a veškeré zásoby potravin a šatstvo tehdejšího řídícího učitele A. Hýbla.
První zmínka o učiteli je z roku 1786. Učitelé, kteří při této škole od r. 1831 do r. 1932 působili jsou p. Sosík, Svoboda, Hlobil, Šmehlík, Jančík, Tauber, Navrátil, Chlup Karel, Sedlák, Poliček, Mucha, Chlup Jan, Vodák, Zatloukal, Hýbl, Smrček, Žák, Petráš, Černý, Němčík.
Z této jednotřídní školy vyšlo mnoho žáků, kteří jsou dobrými dělníky a hospodáři, mnohým se dostalo vyššího vzdělání, takže zastávají důležité funkce v životě veřejném. Jsou to pp. Dr. Ing. Fr. Hassa, ing. Antonín Kalabis, P. Adolf Tesař, Teodor Funk, P. Ferdi., Funk, učitel Kalabis ,zemědělský revident Vilibald Funk, učitel Trunečka Frant., Kovář Vinc. řídící učitel, Jos. Černý, technický úředník, bří. Václav a Josef Vymazalovi v celní službě, Josef Langer v kancelářské železniční službě, Adolf Stratil bankovní úředník a mimo nich vyšli také ještě mnozí, kteří jsou a budou chloubou Stínavěnky jako ti na hoře uvedení.
Založení sboru hasičského pro Stínavu bylo nevyhnutelně nutným. Obec leží v ''kotlině'' a každý požár musel být okolním hasičským sborům zdlouhavě hlášen, čímž touto příčinou se tyto sbory zpravidla dostavovaly na místo požáru pozdě. Dost dlouho se pomýšlelo na založení sboru, myšlenka se však teprve uskutečnila po požáru zdejší školní budovy, který vypukl dne 10. dubna 1898 v neděli velikonoční ke 4. hodině odpolední. Myšlenka uskutečněna hned v roce příštím a to dne 25. března 1899 na popud bývalého zdejšího říd. učitele Aloise Hýbla, který byl prvním předsedou sboru a chalupníka Jana Komárka, který byl prvním náčelníkem. Sbor trvá již 124 roků, v začátcích měl čtyřkolovou ruční stříkačku, v roce 1929 dvoukolovou motorovou stříkačku, 400m hadic a výzbroj pro 27 mužů, roku 1958 získává sbor přenosnou stříkačku PS 8 a roku 1976 první automobil ARO M461 a přívěsný vozík. Sbor měl v době první republiky svoji knihovnu, která čítala 500 svazků. Po stránce kulturní vykonal sbor mnoho práce a musí se uznati, že sbor byl a je v dobrých rukou.
V roce 1921 byl ve zdejší obci založen spolek tělocvičné jednoty “Orel“.
Z počátku pěstoval tělesnou výchovu, pak se však jen omezil na činnost kulturní, kterou projevoval sehráním divadla, neb přednáškami buď se světelnými obrazy neb bez nich.
Jednota legionářů založena před 3 roky, však do této jednoty patří i bratři legionáři z okolních obcí a to: Malého Hradiska, Vícova, Ptení a Hamer.
Příchodem nynějšího řídícího učitele Aloise Němčíka, rodáka z Výšovic u Prostějova, založen byl ve zdejší obci Pěvecký kroužek ochotníků, čítající 22 členů, jehož sbormistrem jest Jmenovaný řídící učitel, jehož touhou a vřelým přáním jest, založiti též místní orchestr. Zatím účelem vyučuje mládež, která jest základním kamenem do budoucna.
V dobách první republiky byli váženými občany - starosta Antonín Kalabis, rolník na č. 22, Ant. Kalabis, vrchní zemský stavební rada v Brně, profesor Fr. Hassa jenž podporoval své rodáky a obec i finančně, neboť přispěl značným obnosem na zakoupení stříkačky pro tamější sbor a p. Alois Němčík, řídící učitel, zastávající více funkcí ve veřejném životě ve prospěch své obce.
Obyvatelé živili se vždy zemědělstvím a hlásili se k církvi římskokatolické.
Řeč lidu je česká s nářečím podhoráckým. Krojů se nepoužívá, jelikož místního kroje vůbec není.
Jinak jest ve Stínavě život klidný a může býti vzorem mnoha jiným obcím, kde se obyvatelé nemohou z různých důvodů vůbec sjednotiti. Kéž by to tak bylo i v letech budoucích. Stínava jest malá, poměrně chudá podhorská víska, lesy ověnčená, stromy ozdobená a kdo chceš poznati krásu její, přijď se podívati a jistě potom častokráte svoji návštěvu budeš opětovati.
O době po roce 1932 do roku 1985 se musí záznamy dohledat, protože obecní kronika není k nalezení .
V roce 1985 byla sloučena obec Stínava s obcí Ptení. Ze Stínavy na obecní úřad dojížděli na zasedání tehdejší členové Stínavského výboru.
17.11.1989 byla zahájena etapa demokratického vývoje v naší zemi .
Ve Stínavě byl ustaven občanský výbor v kterém pracovali: Střížová Ludmila, Hrubanová Marie, Blata Jan.
24.11.1990 se konali 1.svobodné volby do obecního Zastupitelstva. Další volby do obecního zastupitelstva byly v roce 1994.
Na jaře roku 1995 se obec Stínava osamostatnila a konaly se volby do obecního Zastupitelstva. Volí se 5 členů do zastupitelstva a jeden náhradník.
Další volby byly v roce 1998, 2002, 2006,2010.
Rok 1995 se stal pro naší obec rozhodujícím, protože sloučením z obcí Ptení se od roku 1985do roku 1994 se moc pro naší obec neudělalo. Naše obec měla v dobách minulých ve vedení obce pracovité občany, takže ve vybavení obce jsme patřili mezi nejlepší. To se vědělo, proto někteří občané si řekli že půjdou do voleb a začnou se o naší obec starat.
Do Zastupitelstva v roce 1995 byli zvoleni tito občané:
Bokůvka Pavel, Zatloukal Josef, Střížová Ludmila, Hanáková Jaroslava, Kučera František.
Písemné záležitosti prováděla Kučerová Věra.
Finančních prostředků nebylo jak si zastupitelé na opravy a budování v obci představovali. Původní budovu národního výboru č.p. 31 prodali. Koupili si jí, opravili a žili v ní manželé Hynkovi s dětmi.
Kancelář pro zastupitele se přestěhovala do nynější budovy č.p. 20. Postupně se začalo budovat a opravovat. Postavila čekárna směrem na PV., protože autobusová linka jezdila obchvatem a hodně občanů tím směrem jezdilo do práce.
V roce 1998 Telekom přes celou vesnici budoval tel. sítě. V tuto dobu se dodělal také vodovod třem rodinám na „Zábraní“
V roce 1999 se provedla plynofikace celé obce vybudovaly se nové sítě vysokého napětí a přemístil transformátor.
Další roky se pokračovalo vybudováním osvětlení vesnice a oprava obecního rozhlasu. Probíhala velká oprava v budově Obecního úřadu. Stávající místnost byla rozdělena na zasedací místnost a kancelář. Byla zde položena dlažba, zavedeno plynové topení vybudovaná kuchyňka, přestavění WC. V zasedací místnosti byla umístěna knihovna a zaveden i internet. Tato místnost je využívaná k různým spol. akcím obce, a propůjčuje se občanům pro rodinné hostiny.
Na „Zábraní“ byla opravena silnice a cesta od domku Portešů až k domku Valtrů.
Byla vybudována čekárna směrem na Protivanov a na stávající čekárně opravena střecha. Proveden nátěr zábradlí kolem silnice a studní, který se po určité době obnovuje.
V roce 2007 se začala pořádat “Traktoriáda“. Obec tímto závodem vstoupila do podvědomí občanů okolních i vzdálených vesnic. Jsou to závody po domácky vyrobených traktorů i traktůrků. V letošní roce se jel už 6. ročník. Účastníků a zájemců o závod rok co rok přibývá. Na pořádání této akce se vybudovalo hřiště a nadšenci „Traktoriády“ pořídili během těchto roků 12 stolů a 25 lavic pro posezení (dříve se půjčovaly), zastřešili posezení pro 100 lidí, vybudovali domeček pro občerstvení. Při této příležitosti se koná zábava a pro děti se objednají zábavné atrakce. V tomto roce založili maminky pod obcí spolek „Stínaváček“ a mají také u kapličky vybudované malé hřiště, kde se přes letní období schází a hrají si. Přes zimu se schází v knihovně.
V roce 2011byla provedena generální oprava hasičské zbrojnice a slavnostní odhalení a posvěcení sošky sv. Floriána.
O historii naší obce se občané seznámili v roce 2009 na výstavě fotografií a dokumentů “Stínava v proměnách času“, kterou obec pořádala ve spolupráci s pí. Vymazalovou, která fotografie a dokumenty sesbírala. Tato akce měla velký úspěch u našich občanů i rodáků. O Stínavě může každý přečíst i o historii “Stínava v minulosti“ (čtení o starých časech), které vypracoval Dr. Jiří Vymazal v roce 2007.
Věděl také, že obec Stínava dluží pomník obětem a hrdinům I. a II. světové války, který má snad každá obec na okrese. Stálo ho to hodně vyřizování přes různé instituce, ale koncem září roku 2010 byl památník slavnostně na návsi odhalen. Veškeré náklady s tímto spojené byly hrazeny sbírkou na kterou přispěli občané i obec Stínava. V tomto roce byl vybudován chodník před kostelem a budovou Obecního úřadu, koupily se lavečky a květináče.
Dále bylo vybudováno místo pro stání osobních aut na pozemku spadlého domu čp. 46.
Dále se začalo s generální opravou Obecního domu, který byl dříve obchodem se smíšeným zbožím.
V tomto roce se udělala i sedlová střecha na budově vodárny a budova byla omítnuta. V místnosti vodárny byly opraveny omítky, položena dlažba a výmalba.
V roce 2011 se ukončila oprava dnešního Obecního domu, který slouží k různým společenským akcím obce i občanů. V tomto roce se též dokončila oprava budovy vodárny.
V letošním roce 2012 se měnilo čerpadlo ve vodárně, byla vyasfaltována silnice kolem kostela a postavena zídka kolem hasičské nádrže.
Naše obec je malá, ale chceme pokračovat tak, aby se nám všem dobře žilo a když naší obec někdo navštíví, aby se mu u nás líbilo.
Oblast okolo Stínavy byla osídlena velmi dávno. Obec leží v těsné blízkosti keltského sídliště Staré Hradisko. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1233. V listině z tohoto roku je označován Albert ze Stínavy. Roku 1512 se Stínava stává součástí panství plumlovského. Patřila nejprve Pernštejnům, pak Lichtensteinům. Románský kostel Povýšení sv. Kříže založený ve 13. století je zřejmě stavbou s nejstaršími kořeny na Prostějovsku. V okolí Stínavy se v minulosti těžila železná ruda, což potvrzují vykopávky z roku 2020.
Zpravodaj obce Stínava rok 2011
© 2024 OBEC STÍNAVA, Kontaktovat webmastera, Mapa stránek, Prohlášení o přístupnosti
ANTEE s.r.o. - Tvorba webových stránek, Redakční systém IPO